Na vrchol své kariéry se dostal nejspíš v roce 2001, kdy byl uveden film Amélie z Montmartru, ke kterému dělal soundtrack. Nahrávek se prodalo 200 000 kusů. Ústřední melodií se stala píseň La valse d´Amelie v mnoha různých provedeních. Amélie z Montmartru ale není jediným filmem, ke kterému Tiersen skládal hudbu. Dále je to například Good bye, Lenin!, Alice et Martin či Vysněný život andělů. Jeho líbivé, originální, melodické, melancholické a neuvěřitelně chytlavé melodie si získaly přízeň mnohých posluchačů po celém světě. Mezi jeho nejznámější písně patří již zmiňovaná La valse d´Amelie, Monochrome, Rue des Cascades či Les Jours Tristes. Celkem Yann Tiersen vydal 11 desek, při kterých se nemůžete bránit slzám…

Tiersena, dříve zaměřeného především na klasickou hudbu, velmi výrazně ovlivnila v raných osmdesátých letech doznívající vlna rocku a postpunkových kapel právě v Rennes. Jako náctiletý si oblíbil kapely Joy Divison a The Stooges, od kterých pochytil do budoucna energii, melodičnost a spontání přístup k samotnému hraní. Netrvalo dlouho a Yann Tiersen začal komponovat vlastní hudbu k různým divadelním hrám a krátkým filmům, ve kterých se mísilo mnoho hudebních stylů (folk, šanson či valčík).

(Zdroj informací a obrázku musicforever)

Trocha historie firmy Apple

Tato firma vzniká v roce 1976. První myšlenka zakladatelů byla vyrábět jenom počítače, ale jak je dnes už známo, Apple se nezabývá jenom počítačemi. První stroj z firmy Apple se nazýval Apple II a byl to první pokrok k osobním počítačům. Tento model byl velice komerčně úspěšný a rozšířil se do mnoho škol v Americe. Jeho nástupce byl Apple III, tento model mohl být pokračovatelem zlaté éry Applu, ale díky tomu, že neměl ventilátor a přehříval se, nebyl moc úspěšný a tak své značce spíše přihoršil než přilepšil. Další model byl pod jménem Apple Lisa. Tento velice vybavený kousek si nemohl díky své ceně pořídit jen tak kdo a to ho poslalo ke dnu. Po neúspěšném začátku se firma přece jenom dočkala úspěchů, které jí vynesly na místo, které známe dnes. Píše se rok 1984 a Apple vydává svoji novinku počítač pod jménem Macintosh, který je považován za technický průlom firmy. Dále se firmě dařilo a vydala své první Ibook a poté své první dnes už známé a oblíbené MacBooky.

Ipod jako král MP3 přehrávačů

Mezi výrobky této firmy patří a to u nás už veilce oblíbený MP3 přehrávač, který nese jméno Ipod. Tento přehrávač se dočkal mnoho verzí, začínal jako klasický přehrávač s čermobílým displejem a jeho kapacita byla neuvěřitelných 80 Gb. Dneska už má mnoho názvů od názvu Nano až po Ipod Touch, který je oblíben díky své variantě použití, jak na přehrávání MP3 a videa, tak na hraní různých her. Cena těchto přístrojů je různá podle modelu a kapacity.

Iphone, král mezi mobily

Dalším průlomem Applu byl výrobek pod názvem Iphone, který strhl vlnu úspěchů firmy Apple na poli mobilních telefónů. Iphone je mobilní zařízení, které má dotykovou obrazovku a pohybové čidlo, které když nakloníte iphone otočí obrazovku tak, aby byla vždy naproti vám. Tento revoluční stroj, na který stáli lidé před obchody velké fronty, nabídne spousty zábavy. Když byl stroj vydán tak se nemluvilo o ničem jiném než jaký je a co má za funkce. Hlavní nevýhodou bylo hned spousta faktů a to, že neuměl a dodnes neumí pracovat se zprávy MMS. Tuto nedostatečnost by měl opravit firmware 3.0. A hlavní nevýhodou je jeho psaní sms, které je psáno pomocí klavesnice na displeji. Iphone má dnes už další pokračování v podobě Iphone 3G a dnes neznám člověka, který by po Iphonu aspoň jednou nezatoužil.

MacBook

Když se řekne MacBook, určitě každý správný fanda do počítačů ví, o čem je řeč. Ano – řeč je o malém 15 palcovém notebooku, který má operační systém X Leopard, u starých MacBooků se můžeme setkat ještě s operačním systémem X Tiger. Tento přenosný počítač nabídne spousty hodin zábavy a používá se jako ostatně většina Apple počítačů ke grafickým aplikacím. Tento počítač jsem měl možnost vyzkoušet na vlastní kůži a po pěti minutovém přeučení ovládání jsem ho ovládal jako by nic.

To je asi vše co jsem Vám chtěl říct o firmě Apple a doufám, že jste se zase něco nového naučili.

(Zdroj informací a obrázků wikipedia)

A nyní už tedy něco ke hře. Vždy se vám budu snažit vysvětlit pojmy, které navzájem na sebe navazují…

Bag

Takový základní bag (taška) – to je 5 holí. Dřevo – na dlouhé odpaly, železa 5, 7, 9 (čím vyšší číslo, tím větší je sklon úhlu hole a míček letí výše) a putter – ten je na green a používá se na konci každé jamky.

Hřiště

Správné hřiště má buď 9 nebo 18 jamek. Na každé jamce odpalujeme z odpaliště. Na hřišti se nacházejí bunkry (pískové překážky), vodní příkopy a samozřejmě je hřiště ohraničeno kolíkami, přes které když přestřelíme, máme out. Na konci každé jamky je green – velice hladká tráva (těžce udržovatelná) s jamkou a praporkem, kam musíme míček umístit odpaly. Na hřišti se hraje podle oficiálních pravidel a nesmí na něj bez trenéra nikdo, kdo nemá zelenou kartu. Každé hřiště má určitý počet úderů, na které bychom míček měli do jamky umístit.

Zelená karta

Je to jakési osvědčení, že už jsme hráči a že máme nárok pořádně hrát sami bez dozoru a účastnit se zápasů. Také se musí znát pravidla. Této karty většinou člověk dosáhne po 1 až 2 letech hraní golfu.

Vybavení

Ti, kdo už vědí, že se golfu chtějí více věnovat, si mohou (či měli by) zakoupit tyto věci: vlastní bag, speciální tričko s límečkem, golfové boty, kalhoty či sukni, čepici, míčky, knihu pravidel a různé plyšové kryty na hole.

Takže na začátek hry si vlastně vypůjčíme hůl, vypůjčíme míčky (většinou je vyhazuje automat po 50 kusech do kyblíku po vhození peněz), objednáme se u trenéra, který nám řekne/ukáže základy této hry, jak hůl správně držet, jak daleko stát od míčku a jak se napřahovat bez toho, aniž bychom někoho praštili.

Samozřejmě kromě hřiště tu máme na trénink samotná odpaliště na odpalování míčků, greeny na puttování a další různé možnosti. Pokud je zima, můžeme trénovat v halách, kde se dnes již nacházejí i golfové simulátory s virtuálním hřištěm. Po celé České republice je rozprostřeno mnoho golfových hřiští, oblíbené hřiště je hlavně u hradu Konopiště. V Praze to je klub Hodkovičky (u Braníku) anebo golf na Libeňském ostrově. Haly jsou v Praze dvě známé a to Erpet (Anděl) a Čechia (Invalidovna).

A tak neváhejte a zkuste si zahrát jen tak pro radost tuto hru. Zjistíte, že to není tak lehké, jak se zdá – zvednout míček ze země holí a že to není jen o tom praštit do toho nějak palicí. Je to o postoji, pokrčených kolenou, správném stisku, úderu, nápřahu, o sledování míčku, o sklonu loktů a ramen…Je toho opravdu dost a lehké to není…Ale jakmile se základy naučíme, je to jen samá radost…

(Zdroj obrázku findrentals)

Mininotebook do práce? Ani náhodou…

Do práce tento přístroj moc není stavěn, protože jeho jádro zatím tvoří jen procesory s malou frekvencí. Co se týče grafiky, mininotebook také zaostává a o paměti už nemluvně. Z toho vyplývá, že mininotebook je pro mladší a nejmladší generace, které chtějí být pořád on-line nebo se prostě jenom koukat na filmy. To ale neznamená, že starší generaci mininotebook nezaujme. Zaujme nejspíš ženské pohlaví, které hledá něco malého a spolehlivého a dále by měl zaujmout uživatele, kteří hledají něco levného a za přijetelnou cenu.

Mininotebook je určitě, co se týče budoucnosti, skvělá záležitost a já pevně doufám, že jejich konfigurace se brzy vyrovnají normálním notebookům a budou použitelné kdykoliv a kdekoliv. S tou konfigurací u mininotebooků je to bohužel ještě hudba budoucnosti, ale už teď se prodává mnoho variant těchto mininotebooků pod hranicí deset tisíc korun českých.

A co vy máte s mininotebooky nějaké zkušenosti?

(Zdroj obrázku itechnews)

Pak jsme se postupně probojovali až ke hradu Karlštejn, ale po cestě jsme se vždy zastavili ve skvělé cukrárně/pekárně U Pecků. Každému bych to doporučila, ale bohužel své sídlo přestěhovali jinam, kvůli zvýšenému nájmu. Dále jsme si udělali prohlídku hradu a šli jsme přes Srbsko, kde jsme vždy prolézali s baterkami jeskyně, až na stanici, kde nás vlak zase odvezl domů…

Ale dost povídání o mě a o mých dětských výpravách na Karlštejn. Nyní vám něco povím o částech a historii tohoto kráného a velice známého hradu.

Studniční věž

Studna je hluboká přibližně 80 metrů a nemá vlastní pramen. Jako zajímavost bych dodala, že se na tomto místě prodává krásná keramika (hrníčky, talíře…)

Purkrabství

Za tu dobu, co stojí, bylo mnohokrát přestavěno. Dnes slouží k slavnostním obřadům a správě hradu.

Císařský palác

Složil za doby vládců jako obydlí panovníka a dvora. Jsou zde krasné ložnice, sály – například Lucemburský sál a audienční síně.

Mariánská věž

Nachází se zde kostel Panny Marie včetně biblických kreseb. Dodnes se tu konají bohoslužby na výročí smrti Karla IV. Ke kostelu přiléhá kaple svaté Kateřiny, jejíž stěny jsou posázené polodrahokamy. Je zde také pokladnice a klenotnice.

Velká věž

Nachází se na nejvyšším místě hradu a má vlastní opevnění. Nachází se zde kaple svatého Václava, což je nejcennější prostor hradu. Byly tu uloženy korunovační klenoty a zemský archiv. Vnitřek této úchvatné kaple je zdoben zlacením, drahými kameny a různými ornamenty s benátského skla. Na zdech je mnoho krásných obrazů. Jako zajímavost bych dodala, že dříve byla tato kaple uzamčena devíti zámky a stále ji hlídaly stráže. Vstup do těchto prostorů byl pouze pod dovolením krále či na významné mše.

Historie

Mohla bych vám tu sálodlouze vyprávět celou historii…ale to mi nepřipadá příliš zajímavé ani poutavé. A tak to vše shrnu do pár vět.

Jak jistě všichni víme, hrad byl založen českým a římským císařem Karlem IV., původně kvůli ochraně korunovačních klenotů. Stavba probíhala v letech 1348 – 1357. Vnitřní výzdoba byla dokončena až roku 1365. Postupně, jak čas běžel, byly korunovační klenoty stále převáženy sem a tam. V 16. století došlo k renesanční přestavbě hradu. V 19. sotletí došlo k přestavbě v duchu purismu.  Od roku 1918 patří hrad státu a je přístupný veřejnosti. A navíc roku 1962 byl vyhlášen národní kulturní památkou.

Na závěr bych každému, kdo tak ještě neučinil, doporučila, aby si udělal krásný jednodenní výlet na hrad Karlštejn, protože to vážně stojí za to…

(Zdroj informací wikipedia)

Včera bylo krásně, sluníčko svítilo (ale později pěkně foukalo) a když jsme s Luckou a Anetou dorazili na koně, jezdili ještě lidé od 4 hodin (jen pro zajímavost tam měli kavaletky na obvodu, aby je přešli ve cvalu) Hodina od pěti plynula stejně a pak přišla řada na nás. Koně nám nakonec byli přiřazeni takto: Já – Kubíček, Aneta – opět Trakia, Lucka – Coala, Petra – Suzy, Romana – hřebeček Justyn…

Já jsem šla na Kubíka s tichou prosbou, aby mi nevyhazoval, Aneta se těšila, že má zas Trakii a pokud vím, chtěla si opravit minulou hodinu (i když mě se minule moc líbili), Lucka měla Coalu po minulé absenci no a Romana si pro zajímavost vzala Justyna – aby si udělala změnu od Vendulky…Ještě bych dodala, že jako diváky jsme měli chvíli trenérku Kikinu, chvíli Nikolku Huškovou a také holky, co jezdí od pěti – v čele s Domčou.

Na začátek jsme si jako vždy dali křížek v klusu…no nutno podotknout, že Kuba mě mírně ignoroval, ale to se pak napravilo. Justyn šel bez potíží, Coalka se nám trochu flákala a Trakia naopak pádila. Hezky šla dokonce i Suzanka…No takhle jsme si to párkrát přešli…Poté následoval tentýž křížek po jednom ve cvalu. Všichni to šli velmi hezky, jen já jsem měla problém, že vždy po doskoku jsem měla kontracval. Ale Lenka mi poradila, že prostě už nad skokem se mám dívat, kam chci jet, a více si do vnitřního třmenu našlápnout a hned z toho byl hezkej cval po doskoku.

Pak Lenka na nás (Lucka a já), že pojedeme takovej hnusnej zelenej plot asi 70 cm vysokej. První jsem měla jít já a Lenka mi říkala, abych měla připravený bičík s tušírkou a v duchu jsem se divila, pročpak…No tak jsme s Kubíkem jela najendou Kubík zpomalil, zrychlil a pohoda…těsně před skokem vyhl doleva…No tak to byl šok, dost nepříjemnej pocit, když už se člověk vidí na stojanu…Naštěstí jsem nespadla a jela jsem to znova, naštvaná a rozhodnutá to jet, ale také jsem se bála, přiznávám se…Před skokem jsem dala Kubovi bičíkem, aby jel, no on mi vyhodil a nakonec zase vyhl. Tak nic…jela Coala a také vyhla…heh…Taky se všichni musí navzájem opičit, no hrůza…tak si na Kubíka sedla Nikolka (jezdila s ním závody a moc si spolu rozuměli) a jedno jí to také vyhl, ale to bylo proto, jak Nikol řekla, že mu věřila. Podruhé už to skočila a spokojeně sesedla z Kuby. Sedla si také na Coalu a skočila to s ní….

No a teď byla zase řada na mě a Lucce. První jela Lucka a Coala to velmi pěkně skočila a pak já s Kubíkem…no ano….JUMPLI JSME TO!!! Byla jsem moc ráda, i když teda musela jsem nad tím skokem vypadat divně, nečekala jsem, že to bude takovej skok a trochu jsem přepadla na krk s nohama kdesi vzádu…Trakia se Suzkou a Justynem si mezitím skákali křížky a moc musím pochválit Anetu s Trakuškou, protože jí šla nakonec i Trakia velice klidně a to dá pěknou fušku ji udržet (vlastní zkušenost)…

A tak nám skončila další skoková hodina…sami posuďte, zdali úspěšně či naopak. Ale jedno jsem se naučila..A to, že plůtky jsou velmi záludné…

Na začátku vidíme zasnoubení mladičké Alžbety s Františkem Nádasdy… Vidíme, jak se její manžel za několik let ocitá v mnoha bitvách a když se vrací, je opilý a svou manželku znásilní a ona tím potratí. Později jí jako válečnou kořist dá italského, hezkého a mladého malíře, do kterého se Alžběta zamiluje. Mají spolu poměr a když to zjistí její manžel, chce ho otrávit nápojem. Ale tento nápoj nedopatřením vypije Alžběta a upadá do kómatu. Poblíž je na záchranu jen bosorka, která ji skutečně vyléčí a říká, že ví, proč je Alžběta stále tak krásná, i když stárne. Prý je nemocná a ona ji může vyléčit, aby už netrpěla tím šuměním hlavy apod. A za 10 let prý bosorka napíše na stěnu svou krví jméno toho, koho musí hraběnka zabít, jinak nepřežije…

A tak jí dělá nápoje, které jí skutečně pomáhají. Po čase zemře František v bitvě a Juraj Thurzo chce od Alžběty svůj podíl za věrnost. Ona mu jej odmítne dát a tak Juraj se svou manželkou vymyslí, že do Alžbětiných nápojů budou dávat určitý druh hub, který i z nejnevinější duše udělá černou a zlou. A to se také časem stane a Alžběta zabije sbvou služebnou, protože trpí představami, že jí služebná chce zabít při stříhání vlasů. Bosorka zjistí, proč už nápoj nepomáhá a chce Alžběte pomoci, ale Alžběta neposlouchá a nechá ji zamřížovat. Bosorka se jen modlí, aby jí Bůh odpustil. Alžběta začne být zase normální, ale Juraj se jí chce zbavit a tak podplatil její dva služebné a ti v okolí vraždí mladé dívky a vše to hází na ni…

Když chce Alžbeta opět najít pomoc u bosorky, zjistí, že z cely zmizela a objeví ji u Thurzů, kde jí napovídají, že bosorka ji chtěla udat a že na ní říkala ošklivé pomluvy. Alžběta tomu bezmezně uvěří a nechá opět bosorku uzavřít. Avšak za čas se ukáže, že Juraj posílá i vrahy za jejím mužským dědicem – synem a Alžběta najednou procitne. A to také proto, že v cele nalezne mrtvou bosorku s krvavým nápisem na stěně Thurzo. Nyní je jí všd jasné a prosí o odpuštění. Juraj ji chce usvědčit, jelikož ji miluje, nemůže jí přes její odpor mít a ještě ke všemu chce její majetek. Vidí červenou lázeň a chce dokázat, že je to krev. Zjistí se ale, že jsou to jen bylinky ve vodě…a tak zajme několik žen s tím, že dokáže jak je ONA mučí.

Toto vše pokazí 2 potulní mniši, kteří mají ve filmu také své místo, ale je to moc složité na vysvětlování. Nakonec Juraj Thurzo Alžbětu usvědčí, její služebné nechá upálit jako spoluvinice a Alžbětě je nařízeno být až do smrti ve svém vlastním žaláři – Čachtickém hradu, kde skutečně po čase zamře…

Takže podle tohoto filmu je vlastně Alžběta nevinná a je jen obětí intrik okolo ní. Druhá možnost je, že to byla skutečně masová vražedkyně a týrala panny a koupala se v jejich krvi. Pravdu se už nikdy nedozvíme a můžeme o všem jen spekulovat a polemizovat…nic víc…Já osobně se přikláním k názoru, že byla nevinná…

Tento snímek na mne velmi silně zapůsobil a o všem teď více přemýšlím…jako zajímavost z natáčení bych řekla, že měl být donatočen už o 3 roky dříve, ale protože hlavní anglická herečka Anna Friel chtěla více peněz, muselo se natáčení odložit, dokud se nenašli další sponzoři…

(Zdroj obrázku dnes.altas.)

Nyní něco k historii botanické zahrady. Nápad zřídit v Praze botanickou zahradu pochází již z 60. let 20. století. Plán byl zastavět 130 hektarů půdy. Nakonec se však roku 1992 otevřely pouhé 3 hektary Botanické zahrady, což je jakási úvodní expozice. Dále roku 1997 byla otevřena expozice japonských zahrad a roku 2004 byla zpřístupněna vinice svaté Kláry. Taktéž roku 2004 byl otevřen podle mě nejúžasnější tropický skleník Fata Morgana.

Proč jsem se vlastně rozhodla napsat článek o tomto skleníku? Je to proto, že jsem si vzpomněla, jak jsem tam před 5 lety šla se svými rodiči a jak moc jsem se tam těšila. Bylo to v červenci roku 2004 a bylo naprosté vedro. Když už jsme se blížili ke skleníku, došlo nám, že to nebude tak jednoduché, jak se zdálo. Jelikož skleník byl otevřen pouze měsíc, byla to stále velká atrakce a samozřejmě tam byla obrovská fronta lidí. Když říkám obrovská, myslím tím největší, jakou jsem kdy viděla. Rodiče se zhrozili a chtěli se obrátit a jít domů. Naštěstí jsem je já se setrou přemluvila a vystáli jsme si maxi frontu, která byla o to větší, protože se tam ve skleníku konala výstava exotických motýlů, která se mimochodem koná i teď a končí 3. května.

Když jsme se dostali dovnitř, zastavila jsem se úžasem, protože to tam bylo překrásné! Ty zvláštní květiny a právě jako šlehačka na dortu tam byli motýli, kteří poletovali sem a tam a občas si sedli na některého z návštěvníků. Byl to obrovský zážitek být mezi těmi květinami. Přeji si tam jít zase, protože přeci jen, určitě se tam něco za těch 5 let změnilo a navíc, teď už tam nebudou takové fronty.

A proto každému, kdo má rád zvláštní květiny, kdo má rád exotické květiny a ten, kdo by rád viděl něco neobyklého – neváhejte a zajděte do botanické zahrady v Tróji. Nejprve se tam projděte po venkovních expozicích a po té to završtě návštěvou exotického skleníku Fata Morgana. Slibuji vám, že nebudete litovat.

(Zdroj loga skoly.praha-mesto. Zdroj informací z fatamorgana)

Dělání stránek je namáhavé, jak na nápad, tak i na taktiku a udržení se mezi konkurencí. Když si chceme udělat stránky musíme si předem rozmyslet, o čem naše stránky budou a o čem budeme psát na naších webových stránkách. Když toto vše máme dobře promyšlené, tak máme splněný první důležitý bod. Po tom, co jsme splnili první bod, se musíme rozhodnout, kde a jak budeme naše stránky psát. Já osobně doporučuji žačit své první stránky psát ve wordpressu, který je jednoduchý a měli byste zvládnout první základy html s ním. Až se zaregistrujete a přihlásíte na stránkách www.wordpress.com, tak musíte splnit druhý důležitý bod a to váš název stránek, potažmo vašeho nového blogu. Po vybrání názvu na vás čeká jednoduché, ale účinné rozhraní wordpressu, se kterým budete tvořit vaše nové stránky. Vlevo je menu, které obsahuje  jak komunitu wordpressu tak komunitu vaších stránek nebo blogu.

Něco k menu

Nyní si povíme něco k menu, je to jednoduché a osobně mi trvalo takovou půl hodinku a už jsem se v tom orientoval naprosto normálně a rychle.  První co vás bude asi nejvíce zajímat je sekce – Příspěvky, ve které budete psát většinu svých článků a názorů na různá témata. Tuto část já využívám velice často, protože přes ni píšu moje články a vkládám je na stránky. Další sekce je Media, kde jsou uložena vaše fotky, videa, muzika a vše co na stránce používáte a je zobrazeno. Pod sekcí Media je sekce odkazy, kde máte vaše odkazy na ostatní stránky do vašeho menu (povíme si za chvíli). Následující sekce jsou stránky, u této sekce bych se zastavil a více ji rozvedl. Potřebujete téma, které má být zviditelněno na vaší stránce pořád po celou dobu existence vaše stránky. Sekce je určena přímo pro toto. Do této sekce se většinou vkládá například info o stránkách, o majiteli a tak podobně. Sekce Komentáře je určená pro komentáře vaších článku, to znamená, že zde si přečtete co psali vaši návštěvníci na vaši stránku a ke ktérému článku nebo tématu. V sekci Ankety můžete dělat své ankety, které můžete pak dávat ke svým novým a stávajícím článkům a témat na vašem webu. Menu pod tím jsou věci k nastavení vašeho webu, jak vzhledu webu, tak i vašich údajů o vás. V sekci Vzhled tohoto menu je na výběr s přednastavených šablon, které je dobré na začátku, když s webovými stránkami začínáte, použít. Avšak menu v šablonách se dá upravit a jen vy si určíte, jak bude vypadat a to v podsložce vzhledu Widgety. Zpátky k již zmiňovaným odkazů tyto ve složce Widget můžete do menu připojit odkazy, právě napsané v sekci v menu Odkazy a poté se vám budou zobrazovat. O tom jak je to s návštěvností, až někdy jindy.

To je asi všechno, co jsem vám chtěl poradit. Teď mi nezbývá nic jiného, než vám popřát pevné nervy při vymýšlení vašeho webu a dobré nápady, které konkurenci zamotají hlavu a přivedou lidi na vaše stránky.

Případné dotazy velici rád zodpovím v komentáři u tohoto článku!

Do Zoo jede speciální autobus 112, ve kterém pojedeme až na konečnou. Tento bus jede z Nádraží Holešovice, kam se dostaneme buď metrem C nebo tramvajemi 12, 5 a 3…

V zoolgické zahradě je samozřejmostí občerstvení – od restaurací, přes stánky s klobásami a stánky s točenou zmrzlinou až po automaty se sladkostmi či chlazenými nápoji. Do horní části Zoo se můžeme nechat vyvézt lanovkou, která jezdí každý den kromě pondělka. Na své si přijdou i děti, které můžou navštívit buď krásné hřiště na hraní nebo si vypůjčit vozík, ve kterém je pak budou děti vozit, aby je nebolely nožky.

Každý den v určitou hodinu se konají různá setkání u určitého druhu zvířat. Například krmení šelem, setkání mezi ptáky nebo setkání u slonů, které je moje oblíbené a jistě stojí za to to vidět. avčak nevýhodou je přecpanost na takovýhle akcí a není tam k hnutí.

Pokud bychom chtěli podpořit zoologickou zahradu v její činnosti, můžeme si buď zakoupit suvenýry s logem Zoo Praha, plyšáky a další věci. Nebo můžeme „adoptovat nejaké zvířátko“. Tato adopce spočívá v tom, že ročně budeme posílat určitou částku na určíté zvíře, které si vybereme. Poté budeme u tohoto zvířete napsáni jako sponzoři na ceduli. Tento sponzoring  je velice oblíbený hlavně u škol, kdy každý z žáků dá 20 KČ a tak se nahromadí slušná částka.

K dispozici nám jsou na určitých místech lidé – zaměstnanci zoo, kteří nám rádi pomohou, zodpoví naše dotazy či nám poví nějaké zajímavosti. Pořádají se také různé akce pro školy.

Historie Zoo Praha

1881 – V novinách vyšla výzva hraběte Sweerts-Sporka k zřízení zoologické zahrady v Praze, a to u příležitosti sňatku prince Rudolfa a belgické princezny Štěpánky.

1891 – Byl zřízen výbor k ustavení zoologické zahrady v Královské oboře (neuskutečnila se).

1899 – Byl vydán pamětní spis Družstva pro zřízení zoologické a aklimatizační zahrady. Z deseti navrhovaných míst byla vybrána zahrada Kinských na Smíchově – a tím také vše skončilo.

1904 – Na scénu vstoupil středoškolský profesor Jiří Janda, který začal připravovat zoo na Štvanici.

1919 – Na schůzi poradního sboru matematicko-přírodovědeckého při ministerstvu školství a národní osvěty byla zvolena komise, která se ujala přípravných prací k založení pražské zoologické zahrady.

1922 – Velkostatkář Alois Svoboda věnoval pozemky v Troji s tím, že na nich má být vybudována také zoologická zahrada.

1923 – Profesor Jiří Janda byl zmíněným ministerstvem pověřen, aby zahájil přípravné práce k zřízení zoo.

1926 – Vzniklo Hospodářské, nákupní a stavební družstvo Zoologická zahrada.

1927 – Koncem roku bylo oploceno 8 hektarů budoucí zoo.

1930 – Majitel cirkusu Rebernigg daroval zoo lvici Šárku. Protože zatím neměla vhodnou ubikaci, žila stejně jako někteří další obyvatelé zoo, v trojské vile prof. Jandy.

1931
– 28. září bylo zpřístupněno „staveniště zoologické zahrady“ a za slunného počasí prošli bránou pražské zoo první návštěvníci.
– Byla postavena administrativní budova u hlavního vchodu.
– Vybudování Jandovy voliéry dravců.
– Příchod vlčice Lotty, prvního zvířete, které se objevilo na území zoo.
– Příchod prvních koní Převalského (Minka a Ali).

1932 – Příchod prvních tygrů (Mitau a Bengali)

1933
– Příchod slona Babyho, hrocha Petra a nosorožce Maxe.
– Narození prvních tygřat.

1934
– Příchod prvních lvů do areálu zoo (Šárka a Ctirad).
– Herec Vlasta Burian daroval zoo lachtany Hýtu a Batula.

1935 – Byl postaven pavilon šelem pod skálou.

1938
– Zaměstnanci zoo začali pořádat cirkusová představení.
– Podařilo se odchovat mládě kondora andského (poprvé na světě).

1940 – Byl vybudován tzv. statek, soustava hospodářských budov.

1941 – Březnová povodeň zasáhla až do pavilonu šelem.

1942 – Bylo odchováno uměle první mládě medvěda ledního na světě (samička Ilun).

1944 – Příchod hrošice Zuzany z rozbombardovaného Berlína.

1950
– Byl dostavěn pavilon opic.
– Přišel první šimpanz, samička Moke.

1954 – Příchod první žirafy, samice Lenky.

1956 – Byl  postaven pavilon malých živočichů.

1959 – Ředitelem Zoo Praha se stal dr. Zdeněk Veselovský. Za jeho vedení se pražská zoo začlenila mezi přední zoo na světě a docílila významných chovatelských a vědeckých úspěchů.

1960 – Pražská zoo je pověřena vedením mezinárodní plemenné knihy koní Převalského.

1961 – Příchod prvního orangutana, samice Soni.

1963 – Příchod první gorily, samce Titana.

1969 – Pod sněhem se zřítila Jandova voliéra dravců.

1971
– V Praze se konala konference WZO (Mezinárodní unie ředitelů zoologických zahrad) za účasti prof. Bernharda Grzimka
– Byl otevřen nový pavilon velkých savců (slonů, hrochů a nosorožců).
– Narodil se orangutan Kama.

1972 – Narodila se první mláďata gepardů (jednalo se o druhý odchov na světě)

1978 – Příchod prvních hrabáčů v historii zoo (Bojsa a Nebojsa)

1991 – Byl otevřen pavilon velkých kočkovitých šelem.

1995
– Byla otevřena nová expozice „Amerika“ a rekonstruované expozice medvědů ledních a baribalů
– V Praze se konala konference EZE (European Association of Zooeducators)

1998 – Otevřen pavilon velkých želv.

1999 – Zbourání pavilonu opic.

2001
– První umělý odchov koně Převalského na světě.
– Byly otevřeny dva nové pavilony – Africký dům a pavilon goril.
– V zoo zasedá EAZA.

2002 – Srpnová povodeň zasáhla téměř polovinu území zoo.

2003 – Příchod dvou nových slonů (samec Nagathan, samice Praya) a samce gorily nížinné Richarda
A nyní něco mého vlastního.

Já mám ze všeho nejraději ze Zoo Indonéskou džungli. Tento pavilon se stavěl 2002 – 2004 a stál přibližně 185 milionů korun a kvůli tomuto místu se nepatrně dokonce zvýšilo vstupné do samotné ZOO. Cílem tohoto pavilonu je vytvoření dokonalé iluze tropického deštného pralesu a je to skutečně fantastické! Naše česká Zoo se inspirovala Zoologickými zahradami v Americe. Převážně tu jsou opice, ale nalezneme tu i akvária a želvy či podivné obojživelníky.

Mým druhým nejoblíbenějším pavilonem je pavilon žiraf. Vždy mě fascinuje, jak tam ve venkovním vyběhu klidně spolužijí se zebrami, jak tam jí a jak vypadají šťatsně. A navíc, vždy když tam jsem tak tam mají nový žirafí přírustek. Mým největším zážitkem byla poslední návštěva, kdy tam bylo pouze 14 – ti denní mládě. Krása!! A nyní na konci května se má otevírat nová expozice lachtanů. Určitě tam musím zajít a pokochat se novým zdokonalením této celosvětově uznávané Zoo.

Jako zajímavost na konec bych řekla, že největší rekordní návštěvnost byla roku 2005 a to s neuvěřitelnými 1,2 milióny!!!

(Zdroj obrázku kodys.cz, zdroj historie zoopraha.cz)